Nerozlučná beskydská dvojka

Beskydský hotel Relax a paní ředitelka Amália Dvořáková. Příběh o loajalitě, skromnosti a celoživotnímu poslání.

Beskydský hotel Relax a paní ředitelka Amália Dvořáková - toto spojení spontánně napadne snad všechny pracovníky v oboru hoteliérství a gastronomie v Rožnově pod Radhoštěm a jeho blízkém okolí a mezi těmi, kteří organizují firemní nebo jiné skupinové akce, je známo i mnohem, mnohem dále. Možná to zní jako klišé, ale z naší praxe to můžeme potvrdit. A jak je to možné? To Vám napoví čtení o paní Amálii Dvořákové.

Na začátku listopadu jsme v rámci pracovní cesty po beskydských resortech, hotelech a penzionech navštívili také Beskydský hotel Relax v Rožnově pod Radhoštěm. Byli jsme pozváni paní Amálií Dvořákovou, jeho ředitelkou. Naše spolupráce s hotelem trvá od roku 2011. Již první výjimečností je skutečnost, že od počátku jednáme stále s paní Dvořákovou. Kdo se pohybuje v našem oboru, jistě potvrdí, že taková profesní stálost je velmi neobvyklá. Naše spolupráce započala prostřednictvím telefonického kontaktu a e‑mailu. Tak jsme se tedy poznali, ale osobně jsme se nikdy předtím nesetkali. Ne, že bychom si to nepřáli, ale prostě se nám nedařilo najít si společný termín. Tím spíše bylo naše setkání srdečnější a rozhovor otevřenější. A protože se naše obchodní hovory často prolínaly i s jinými profesními tématy, na návštěvu jsme jeli s pocitem úzkého a dobrého vztahu. Nebylo tedy překvapením, že nás paní Amália uvítala jako své staré dobré známé ve „svém“ hotelu, který opravdu velmi dobře zná, od hlavy až k patě.

Protože jsme věděli, že spojila se „svým“ hotelem i celý svůj profesní život, rozhodli jsme se představit Vám její příběh právě v naší rubrice (V.) I. P., kam určitě patří. Především díky její velké skromnosti jsme měli dost práce přesvědčit jí k rozhovoru pro Náš proBlog, ale podařilo se.

Beskydský hotel Relax patří svou kapacitou 88 pokojů mezi významné beskydské hotely. I pro svoji polohu je oblíbeným hotelem mezi turisty. Díky modernímu vybavení, profesionálnímu zázemí a vysoké úrovni poskytovaných služeb hostí také firemní akce všeho druhu. Významné celostátní kongresy a konference pro 300 až 400 lidí se zde pořádají pravidelně, klienti se velmi rádi vracejí. Více se dozvíte na našem portálu Všeproakce.cz zde.

Paní ředitelka patří mezi starou školu vedoucích řízení provozů, kdy se svými zaměstnanci tvoří jeden tým a vše má pod kontrolou. Nevýhody se dají přičíst hlavně jejímu vytížení, ale pro hosty to má jen nepopiratelné výhody. Pořadatelé a produkční eventů mají jistě své zkušenosti se zaměstnanci zodpovědnými za přípravu a průběh akce, často ale bez potřebných kompetencí a pravomocí, někdy bohužel i bez odpovídajících znalostí. V hotelu Relax však budete vždy v dobrých rukách paní Amálie. Pokud bychom měli pojmenovat ve třech bodech vlastnosti paní ředitelky, tak to jsou velké srdce, profesní oddanost a skromnost. Se svými profesními zkušenostmi a současně i lidským přístupem k hostům i svým zaměstnancům vytváří pohodu současně s kvalitou, které pociťují všichni hosté. Ano, zaměstnanci jsou opravdu „její“. Sama je hledá, sama si je na základě pohovorů vybírá, úmyslně totiž nemá žádného HR kolegu, který by nábor zajišťoval. Chce to tak a cítí to tak. Potřebuje spolehlivé kolegy, kteří chápou význam rčení „jeden za všechny a všichni za jednoho“ a hlavně kteří toto pravidlo ctí a mají potřebu jej dodržovat. A oni zase mají ji. Nejen jako svou nadřízenou, ale i jako člověka, který chce vyslechnout jejich problémy a který je ochoten být nápomocný v jejich řešení.

Nepřeháním ani trochu, když napíšu, že chod hotelu je obrazem její osoby a ducha. A také se v něm budete cítit jako na návštěvě, která je vítaná a vážená.

Paní Amália pochází ze Slovenska, z chudé rodiny se šesti dětmi, z malé dědinky, jak sama říká. Po skončení základní školy odjela na Moravu vyučit se servírkou a krátce po vyučení nastoupila v březnu roku 1978 do čtyři měsíce předtím nově otevřeného hotelu Relax jako servírka. Brzy se vdala, narodili se jí dva synové a po krátké mateřské dovolené se na žádost vedení hotelu vrátila, ale už na jinou pozici. Pracovala v administrativní složce a ve skladu, poté jí byly svěřovány další a další úkoly, a tak se postupně čím dál více seznamovala s celým provozem hotelu. V minulosti byl Relax pouze školícím centrem pro zaměstnance svého zřizovatele, kterým bylo ČSAD. Později se z něho stal hotel v pravém slova smyslu, což znamenalo rozšíření služeb, změny v provozních procesech, ve způsobu řízení. V té době se již provozní hotelu stala právě paní Amália. Doplnila a rozšířila si vzdělání, absolvovala manažerský kurz v zahraničí. Za pár let pak byla jmenována do čela vedení. Tím, že jí osobně záleží na tom, aby se hosté i firemní klientela cítili co nejlépe a aby zaměstnanci pracovali rádi a oddaně, vykonává však mnohem více než jen jako ředitelka hotelu. Je to náročné časově, duševně i fyzicky. Po letech velmi intenzivní práce, s přesčasy a bez dovolených, se logicky dostavila únava a pocit vyčerpání.

Tehdy vyslechla naléhání vedení jiného hotelu, aby zde uplatnila své zkušenosti, a v letech 2012 až 2013 v Relaxu „chyběla“. Její absence netrvala dlouho, protože zjistila, že na jiném místě není šťastná. Toto doslova uvádí paní Amália jako důvod, proč se do Relaxu vrátila. Být šťastný v práci a při práci. Dáte mi za pravdu, že takové vyjádření v souvislosti se zaměstnáním nepoužíváme často? Navíc po tolika letech na stejném místě, jako to je v jejím případě? Mohli bychom říci něco ve smyslu „klobouk dolů“. Prý jí chyběli ti, kdo se do hotelu vraceli při firemních akcích i kongresech. Lidé, kteří opětovně přicházeli proto, že zárukou perfektních služeb i přidané hodnoty ve formě osobního a přátelského přístupu je právě paní Amália. Kontaktovali ji s prosbou, aby se vrátila, jelikož kongresy bez ní prý nejsou „ono“, a tak raději přestali jezdit. A tak se do hotelu Relax „musela“ vrátit. Svými kolegy byla uvítána doslova s jásotem. A bývalá stálá firemní klientela se vrátila s ní. Roční pauzu považuje za jakousi stáž, která jí pomohla získat nadhled a poznání, že některé záležitosti, především personální, lze řešit jinak než bylo zvykem. Jejím krédem však i nadále zůstalo „vážit si každého zaměstnance a dle toho přistupovat nejen k jeho práci, ale i jako k člověku s jeho radostmi i případnými starostmi a problémy“. „Chci, aby práce za mnou byla vidět.“, „Všichni kolegové vědí, že námi odvedená práce musí být pokud možno perfektní.“, „Můžeme se jeden na druhého spolehnout.“. Tohle vše během našeho rozhovoru z úst paní Amálie nejednou zaznělo. Asi to není třeba dále rozvádět. Její nespornou devizou je přímá zkušenost a znalosti z každého úseku hotelu. „Když bylo třeba zaskočit v kuchyni, brala jsem plášť a šla jsem. Když někdo onemocněl, zastoupila jsem.“ Tyhle věty ani v nejmenším nevyzněly jako samochvála, ale jako úplně normální samozřejmost.

A protože se blíží svátky vánoční, nesměla chybět ani otázka, jak tráví jako ředitelka hotelu Vánoce. Jak vzpomíná na ty uplynulé? Jsou prý poněkud hektické. Doma s rodinou opravdu velmi brzká štědrovečerní večeře, pak odjezd na hotel, kde je samozřejmostí osobně uvítat a usadit hosty a trochu s nimi pobýt, pak spěch zpět domů rozbalit dárky.

Kde bere paní Amália energii a co ji pozitivně nabíjí? Její rodina, protože prý mají krásné vztahy. A také, světe div se, procházky či túry beskydskou přírodou. Lze to chápat, z vlastní opakované zkušenosti tvrdím, že je tam opravdu nádherně, ve všech ročních obdobích.

Když jsem během neformálního a velmi otevřeného rozhovoru poslouchala její vyprávění a vnímala její mimiku i gesta, napadlo mne, že jméno Amália se na tuto ženu velmi hodí. Zvláště když jsem jej v duchu zdrobnila. Je velmi přívětivá a bezprostřední, ať už mluví o tématech příjemných, či zmiňuje věci nepříjemné. Ale i ty nakonec uzavře pozitivně. A tak by měla vyznít i naše výpověď.

I když se tomu nelze vyhnout, cílem tohoto profilu není dělat hotelu Relax reklamu, nýbrž uznání profesních kvalit a osobnostních hodnot paní Amálie Dvořákové. Beskydský hotel Relax vede již 17 let. Svou práci bere jako poslání. Zůstává skromná a je empatická. Propůjčuje „svému“ hotelu něco, proč se tu hosté cítí skvěle a zaměstnancům se pracuje dobře. Je na Vás, zda sem někdy zavítáte, abyste mohli posoudit sami.

A jedna rada i naše zkušenost na závěr, která je asi tou výstižnou tečkou za naším vyprávěním. Jestli se paní ředitelky někdy zeptáte na kvality a služby „jejího“ hotelu, zcela jistě Vám bude říkat, že „hotel by potřeboval to a to“, že to a ono není dokonalé. Možná má v mnohém pravdu, ale i tak na její slova moc nedejte …

Napište nám

Napište nám

Jméno:
Email:
Telefon:
Zpráva:
Opište kód: captcha